Od mládí jsem obdivovala molossy - tj. neapolský mastin, mastif, atd. Ale od pořízení tohoto plemene mne zradila jejich povaha - tvrdá, a na můj přístup ke psům absolutně nemožné tyto plemena chovat. Doga je něco zcela jiného, je impozantní, krásná, ušlechtilá a má lidské vlastnosti, je perfektně ovladatelná při láskyplném přístupu. Navíc jsem velkým obdivovatelem koní - arabských plnokrevníků, kteří mají na první pohled podobný rámec. První dogu jsem si opatřila z namáhavě uspořených financí - z prvních výplat po ukončení střední školy. Bylo to proti vůli rodiny . Navíc jsem si koupila dogu l rok starou, která nebyla podle standartu FCI chovná - chyběly jí oboustranně P4 v horní čelisti. Pocházela z prvního experimentálního vrhu modrých dog v Čechách a jmenovala se Bonna.

Pro mne to byl ten nejkrásnější pes na světě. Přivezla jsem ji domů, aby rodina nevěděla a po zjištění skutečnosti se vlastně již nedala nic dělat. Musím přiznat, že jsem začala mít velké potíže, neboť v té době tj. přibližně 30let zpět nebyla taková možnost přístupu ke krmení jaká je dnes. Musela jsem denně po zaměstnání pracně shánět maso,zeleninu atd. a vařit. Dále procházky, seznamování - nebylo lehké vzhledem k charakteru, který doga má. Dnes po zkušenostech bych si již nikdy dospělou dogu nepřivezla, ideál je od štěněte, kdy se nenarušuje charakter a navíc svého psa dokonale znáte - myslím že kontakt je pak zcela jiný.

Po této modré Boně jsem neměla další až za 15 let, kdy jsem k tomu měla materielní podmínky. Okamžitě jsem zkontaktovala pana Langmajera, dlouhodobého chovatele a předsedu klubu Německých dog v Čechách a protože se mně vždy líbily dogy černé, koupila jsem černou fenku Zitu - po otci Vaun von Beelen a Ypsy v. d. Hochwiessen - tedy zcela z německé krve. Začala jsem jezdit na výstavy a chtěla jsem - jako asi každý vyhrávat, protože naše Zituška se mi zdála jako ta nejkrásnější na světě. Byla sice velice pěkná, ale její zadní chody - tj. mechanika ji vždy řadily mezi velmi dobré. Pamatuji si, jak velice nás to popuzovalo.

V této době již znalá standartu a toho, co bych si představovala, jsem si pořídila k této feně černého psa po velice pěkné feně Utte Velan po světovém vítězi Ike Velanovi a po otci Ilko Schilo Ranch z Německa. A tak se zrodila chovatelská stanice BOHEMIA ABRUS.

Krycí psi vybírám podle exteriéru, Rodokmen psa a znalost minimálně 3 generací předků je pro mne stěžejní . Velice pomohly zkušenosti některých vynikajících chovatelů z Čech a Německa, kteří vždy velice rádi poradili , hodně i pomohli . V chovu si zakládám na kvalitních chovných fenách - nejen exteriérově, ale i na krevních liniích. Výborná chovná fena je 60 procent úspěšnosti kvalitních potomků . Samozřejmě je to mnohem složitější, neboť je velice důležité, zda fena je homozygotní nebo heterozygotní. Velice mi pomáhá, nakrývám - li první krytí feny s dominantním psem/myslím tím geneticky. Mohu říci, že téměř vždy je více úspěšný druhý odchov na feně. Dalším, velice důležitým faktorem je podobnost typu u psa a feny. Zásadně si nevybírám krycího psa podle získaných titulů, používám psa, který se mně krevně a exterierově hodí.

Nejlepší vrh - nebo odchovy nehodnotím podle jednoho jedince vysoce hodnoceného na výstavách, ale podle vyrovnanosti typu a kvality všech jedinců ve vrhu. Inbríding - /příbuzenská plemenitby/- tato je velice dobrá pro úspěchy na výstavách, ale na těchto jedincích se v budoucnu velice těžko chová , i když znám velice úspěšné chovatele, kteří umějí s příbuzenskou plemenitbou zacházet, hlavně v Itálii a Francii, ale já nejsem tohoto zastáncem, hlavně s dlouhodobým výhledem genetického potenciálu a zdraví plemene. Používám -li ji , pak jen v případě, že je to jediná možnost, jak si udržet určitou krevní linii.

Posudek na výstavě krásy není pro mne zcela směrodatný. Jednak na každé výstavě posuzuje Vaši dogu v osobě posuzovatele subjekt - který má vlastní představu, která se sice schází v základním pohledu se standardem FCI, ale jeho výklad je velice specifický. Pro mne samotnou je velice důležité aby doga byla na první pohled ušlechtilá a kompaktní. Dávám přednost elegantnímu typu, s přiměřenou hlavou, rovnoběžnými liniemi čelní a nosní partie, suchým krkem, dobrým úhlením a dobré mechaniky.

Na výstavách krásy se setkáváme s různým typem vystavování, sama dávám přednost přirozenosti - evropskému způsobu vystavování, kdy se mi zdá jedinec nejpřirozenější a nejlépe lze vidět jeho přednosti a vady. Kdybych mohla něco v tomto systému změnit - pak a to se netýká všech výstav - podmínky, které jsou někdy na hranici zdraví nejen pro pejsky, ale i pro majitele.

O budoucnost plemene se nebojím, neboť přes veškeré negace, které se v chovu dějí, zásahy jedinců a členských zemí FCI, je mnoho kvalitních a rozumných chovatelů, kteří věřím udělají vše proto, aby tato krásná zvířata nezdegenerovala. Chtěla bych tím říci - funkcionáři klubů a předpisy se mění, ale plemeno zůstává. Kdybych měla tu moc a možnosti, určitě bych změnila přístup k chovu tohoto plemene. Vznik EU DDC, tak jak je koncipován podle mého nic nevyřeší, naopak svými přísnými kritérii stále více znemožňuje chovatelům používat chovné jedince podle vlastního přesvědčení. Toto sice vyřeší některé zdravotní problémy, ale naopak ochudí genetickou variabilitu plemene, což je též základ pro zdravý chov. V tomto trochu závidím americkým chovatelům kde je povoleno experimentálně použít do černého chovu žlutého jedince.A ještě jedno osobní přání - aby se vrátilo kupírování uší do standardu německé dogy alespoň v Česku.

Na závěr bych chtěla pozdravit nejen všechny chovatele, ale i příznivce tohoto ušlechtilého plemene a popřát jim nejen chovatelské úspěchy, ale hlavně dlouhá a krásně prožitá léta s jejich miláčky.

Jana Štětková - chovná stanice Bohemia ABRUS